Gitanjali - (orig) #127 - #7 english version

আমার এ গান ছেড়েছে তার সকল অলংকার,
তোমার কাছে রাখে নি আর সাজের অহংকার।
অলংকার যে মাঝে পড়ে মিলনেতে আড়াল করে,
তোমার কথা ঢাকে যে তার মুখর ঝংকার

Amar e gan chheŗechhe tar shôkol ôlongkar
Tomar kachhe rakhe ni ar shajer ôhongkar
Ôlongkar je majhe pôŗe milônete aŗal kôre,
Tomar kôtha đhake je tar mukhôro jhôngkar

My song has put off her adornments. She has no pride of dress and decoration. Ornaments would mar our union; they would come between thee and me; their jingling would drown thy whispers.

তোমার কাছে খাটে না মোর কবির গর্ব করা,
মহাকবি তোমার পায়ে দিতে যে চাই ধরা।
জীবন লয়ে যতন করি যদি সরল বাঁশি গড়ি,
আপন সুরে দিবে ভরি সকল ছিদ্র তার

Tomar kachhe khaţe na mor kobir gôrbo kôra,
Môhakobi, tomar paee dite chai je dhôra.
Jibon loe jôton kori jodi shôrol bãshi goŗi,
Apon shure dibe bhori sôkol chhidro tar.

My poet's vanity dies in shame before thy sight. O master poet, I have sat down at thy feet. Only let me make my life simple and straight, like a flute of reed for thee to fill with music.

 

source: http://www.ganguly.de/Tagore/

দুর্ভাগা দেশ
work page for this

রবীন্দ্রনাথ ঠাকুর
Rabindrinath Tagore

হে মোভার্গ দেশ, যাদের করেছ অপমান,
অপমানে হতে হবে তাহাদের সবার সমান।
  মানুষের অধিকারে
  বাঞ্চিত করেছে যারে
সম্নুখে দাঁড়ায়ে রেখে তবু কোলে দাও নাই স্থান
অপমানে হতে হবে তাহাদের সবার সমান।

 

যারে তুমে নীচে ফেল সে সোমারে বাধিবে নীচে
পশ্চাতে রেখেছে যারে তোমারে পশ্চাতে টানিছে,
   অজ্ঞানের অন্ধকারে
   আড়ালে চাকিছ যারে
তোমার সঙ্গল চাকি গড়িছে সে ঘোর ব্যবধন
অপমানে হতে হবে তাহাদের সবার সমান।

 

 

প্রার্থনা

চিন্ত যেথা ভয়শূন্য, উচ্ছ যেথা শির,

জ্ঞান যেথা মুক্তি, যেথা গৃহের প্রাচীর

আপন  প্রাঙ্গণ তলে দিবসশর্বরী

বসুধারে রাখে নাই খন্ড ক্ষদ করি,

যেথা বাক্য হ্রদয়ের উৎসমুখ হতে

উচ্ছসিয়া উঠে, যেথা নির্বারিত স্রোতে

দেশে দেশে দিশে কর্মঘারা ? ধায় ? ঘায়?

অজ্জস্র ? অজ্রস্র সহস্রবিধ চরিতার্থতায়

যেথা তুচ্ছ আচারের মরুবালুরাশি

বিচারের স্রোতঃপথ ফেলে নাই গ্রাসি --

পৌরুষেরে করে নি শতধা, নি শতধা, নিত্য যেথে

তুমি সর্ব কর্ম চিন্তা আনন্দের নেতা,

নিজ নিজ্জ? হস্তে নির্দয় আঘাত করি, পিতঃ,

ভারতের সেই সবর্গে করো জ্রাগরিত।

প্রাঙ্গণ (p. 0692) [ prāṅgপ্রাঙ্গণ (p. 0692) [ prāṅgaṇa ] n a courtyard, a compound.aṇa ] n a courtyard, a compound.

 

#57

আলো আমার আলো ওগো, আলো ভূবন ভরা
আলো নয়ন ধোওয়া আমার আলো হৃদয় হরা ।
নাচে আলো নাচে ও ভাই, আমার প্রাণের কাছে -
বাজে আলো বাজে ও ভাই, হৃদয়বীণার মাঝে
জাগে আকাশ, ছোটে বাতাস, হাসে সকল ধরা ।
আলোর স্রোতে পাল তুলেছে হাজার প্রজাপতি
আলোর ঢেউয়ে উঠল মেতে মল্লিকা মালতী ।
মেঘে মেঘে সোনা, ও ভাই যায়না মানিক গোনা -
পাতায় পাতায় হাসি ও ভাই, পুলক রাশি রাশি ।
সুরনদীর কূল ডুবেছে সুধা-নিঝর-ঝরা।
      - অচলায়তন

Alo amar, alo ogo, alo bhubôn bhôra
alo nôeon dhoa amar, alo hridôe hara.
Nache alo nache, o bhai, amar praner kachhe --
baje alo baje, o bhai, hridôe binar majhe --
jage akash, chhoţe batash, hashe shôkol dhôra.
Alor srote pal tulechhe hajar projapoti.
Alor đheue uţhlo mete mollika maloti.
Meghe meghe shona, o bhai, jae na manik gona --
patae patae hashi, o bhai, pulôk rashi rashi.
Shuronodir kul ḍubechhe shudha-nijhôr-jhôra.
      -Ôcholaeotôn